Červen 2006

Křížová cesta

28. června 2006 v 10:58 | Petr
Určitě jste si povšimli, že interiér našeho sboru zkrášluje nová křížová cesta. Jejím autorem je Vladimír Wagner, jinak můj taťka a učitel dějin umění a literatury. Na jeho webu zde najdete podrobné vysvětlivy, kdybyste tápali ohledně významu jednotlivých zastavení a jsou tu i dobré fotky. Dalším plánovaným okrašlovacím projektem je boj s nehezkou zelenou plochou za oltářem (můžete vidět na snímcích z ekumenické bohoslužby). Určitě zvítězíme!

Farář Oldřich Vít

12. června 2006 v 19:14 | Denisa |  Historie
Narodil se 16.4. 1943 v Praze mezi Braníkem a Podolím v rodině s náboženskou tradicí. Jeho otec byl majitelem obchodu s fotopotřebami a drogistickým zbožím, ale po únoru 1948 přišel o živnost. V pol. 60.let se Oldřich Vít rozhodl studovat teologii na Husově československé bohoslovecké fakultě. Pak přišel pověstný "osmašedesátý" rok, nastolující výzvy, které si žádaly odpovědi. O. Vít byl zvolen do předsednictva nově ustaveného Svazu vysokoškolského studentstva Čech a Moravy. Jeho aktivity ho spolu s Lubomírem Hrudníkem a Hanou Benešovou v lednu 1969 přivádějí až k hladovce na podporu požadavků Jana Palacha, jehož živá pochodeň vzplála na Václavském náměstí 16.1.1969. Oldřich Vít se sbližuje a uzavírá přátelství s šumperským středoškolákem Janem Zajícem, který podstoupil svou zápalnou sebeoběť 25.2.1969. Oldřich Vít plní přání svého přítele a po jeho smrti rozmnožuje a předává jeho poslední dopisy a "Provolání". Následky tohoto činu na sebe nenechaly dlouho čekat. Následovalo nucené ukončení studia, dočasné civilní povolání, "jáhenská" služba v bezpečí venkovských farností. Teprve v 80.letech mohl Oldřich Vít studium na fakultě úspěšně dokončit: jeho magisterská práce o J.Š.Baarovi patří k tomu nejzajímavějšímu, co kdy napsal.
O. Vít nastoupil do náboženské obce v Čerčanech po svém předchůdci Karlu Škopovi v roce 1976 po svém působení v Zásmukách.
Farář Vít byl člověk nesmírně vzdělaný a sečtělý. Svou lásku k literatuře dokázal rozvíjet dál svou vlastní badatelskou prací - psal např. o Karlu Čapkovi, Františku Halasovi, Jaroslavu Seifertovi. Věnoval se výtvarníku Františku Bílkovi. Vždy dbal na kultivované mluvené i psané slovo. V Čerčanech působil úctyhodných dvacet let. V průběhu doby zajišťoval téměř deset let jako šéfredaktor, redaktor i editor v jedné osobě vydávání Čerčanského zpravodaje.
V prosinci r. 1999 přijal papež Jan Pavel II. početnou delegaci českých reformačních církví, zástupců ekumenické skupiny zabývající se husovskou problematikou, děkany českých teologických fakult a představitele české Biskupské konference v čele s pražským arcibiskupem, kardinálem Miloslavem Vlkem. Při tomto mimořádně významném setkání vyhlásil papež Mistra Jana Husa reformátorem církve. Reprezentativní zastoupení při setkání s hlavou římskokatolické církve měla Církev československá husitská, kterou ve Vatikánu vedl její patriarcha Josef Špak. Právě tato církev ve svém učení od počátku nejvíce navazuje na náboženský odkaz Mistra Jana Husa, který je církevními historiky právem označován jako otec první reformace. Druhá reformace vstoupila do světových dějin po Husově smrti vystoupením Lutherovým v roce 1517.
Dne 29.6.2002 se v Husově sboru konaly slavnostní bohoslužby. Připomněli jsme si 75.výročí vzniku náb. obce tehdy Církve československé v naší obci, 50 let od chvíle, kdy se poprvé otevřely brány Husova sboru v Čerčanech a kdy po 25 letech nepřetržité duchovenské služby v naší obci ukončil svou činnost v Čerčanech farář Mgr. Oldřich Vít. Slavnostního obřadu se zúčastnil biskup pražský Mgr. Karel Bican + FOTO VíTa v kostele !!
Za jeho působení v Čerčanech navštívily Husův sbor zajímavé osobnosti, např. v roce 1978 zde přivítal duchovní z dalekého Japonska, r.1992 do Husova sboru přijel na besedu PhDr. Bruce Morton Garner z USA, profesor katedry českých dějin univerzity v Omaze. Všekřesťanské mírové shromáždění se zde konalo v r. 1985.
Až do své smrti 1.12.2004 se živě zajímal o kulturní a společenské dění a o život v Čerčanech. Byl to člověk velmi vstřícný, tvůrčí, s encyklopedickými znalostmi, velice lidský. Neuzavíral se ve své "poustevně" v Husově sboru na kopci. Rád si poseděl u piva v hospodě U Škvorů, kde zahalen do oblaku kouře diskutoval s přáteli o historii, literatuře, politice. Byl to svébytný samorost, nikdy se nevzdával a nestěžoval si, byl jako to pověstné první víno lisované z české révy ochutnávané Buškem z Velhartic a králem Karlem IV.: " to víno má svůj zvláštní ráz, zprv trpké, ale milé zas.......tak náš lid! Má duši zvláštní-trochu drsná zdá se, však kvete po svém, v osobité kráse..." (J. Neruda, Balady a romance).
NADPIS
Po smrti faráře Oldřicha Víta v Husově sboru působil jako kazatel čerčanský rodák Miloslav Jan Nešuta, mimo jiné také autor obecního znaku Čerčan.
Po odchodu M.J. Nešuty na farnost v Sázavě přišli do Čerčan mladí kazatelé David Smetana a Petr Wagner, jejichž zásluhou se Husův sbor otevřel více mladým lidem, mimo jiné např. pořádáním festivalu moderní hudby.
V tradici ekumenických mší v Husově sboru pokračovali uspořádáním Ekumenické bohoslužby dne 4.6.2006. Přispěli tak důstojně k oslavám 650 let od první písemné zmínky o obci Čerčany, které byly rozloženy do celého roku 2006.
Renata Frídová

Husův sbor v Čerčanech

12. června 2006 v 19:13 | Denisa |  Historie
Od padesátých let minulého století poutala pozornost návštěvníků Čerčan zvláštní stavba na vrchu nad obcí. Dříve šedobílá, později žlutavá budova s vysokými okny a stylizovaným kalichem na střeše bývala bezesporu jednou z dominant obce. Dnes je bohužel dokonale ukrytá mezi vysokými stromy a keři. Je to kostel Církve československé, zvaný Husův sbor. Historie jeho výstavby se neoddělitelně prolíná s historií náboženské obce této církve v Čerčanech.
Po ukončení 1. světové války, rozpadu Rakousko-Uherska a konsolidaci poměrů v nově vzniklé Československé republice se mohli občané svobodně rozhodnout, k jaké víře přistoupí. Vznikaly nové náboženské obce a sbory (evangelické, českobratrské aj).
8.1.1920 byla založena Církev československá (CČS). Je to společenství lidí, spojené snahou navrátit se k Bohu cestou, kterou jim ukázal Ježíš z Nazareta a kterou hledaly a nalézaly prvokřesťanské obce. Putovali po ní Mistr Jan Hus, husité, ale i zakladatel této církve Dr. Karel Farský, první patriarcha.
Nejbližší farnost pro čerčanské věřící byla v té době v Benešově (duchovní služby, svatby, křty, pohřby, výuka náboženství).
V roce 1923 bylo zahájeno vyučování v nově zřízené jednotřídní škole. Vyučování náboženství (jedna hodina týdně) se tam ujali benešovský farář Václav Zeman a duchovní Oldřich Král. Farníků přibývalo nejen v Čerčanech, ale i v blízkých obcích; proto byla 15.7.1927 ustanovena Rada starších ve složení: předseda - Jan Šmejkal, strojvedoucí ČSD, místopředseda - Jan Fořt, hradlař ČSD, jednatel - Antonín Hübner, strojvedoucí ČSD, pokladník - Jan Švec, strojvedoucí ČSD. Členové Rady starších byli Josef Pařízek, továrník z Pyšel, Josef Topič, ředitel školy v Týnci nad Sázavou a Rudolf Malina, zast. farář. Náhradníci: Josef Kovář, hradlař ČSD, Alois Vykoukal, krejčí z Pyšel a František Bartecký, slevač z Týnce nad Sázavou. Revizoři účtů: Václav Novák, František Moravec a R. Wenzely - všichni z Čerčan.
Po výstavbě nové školní budovy v roce 1929 se konaly bohoslužby v pronajaté učebně, kde bylo k dispozici i harmonium, na které hrával hudební doprovod k náboženským písním pan Polášek. Střídali se zde duchovní z Benešova R. Malina a Fr. Hudeček. Až v roce 1938 byl rozhodnutím Diecézní rady do Čerčan ustanoven bratr farář Antonín Hradec. (Narodil se 18.12.1912 v Horních Měcholupech. Studoval v benešovském gymnáziu, kde v r.1931 maturoval. Již jako student se účastnil činnosti Jednoty mládeže CČS v Čerčanech, která byla v té době velmi pestrá: sport, divadelní hry, výlety. Po první bohovědné zkoušce působil v Klatovech a od října 1933 jako jáhen v Benešově.) Věnoval se výhradně Čerčanům a spolu s br. Šmejkalem a Hübnerem dali podnět k osamostatnění náboženské obce. Po vysvěcení v r. 1934 však nezůstal v Čerčanech, jak by si byl přál, ale byl přeložen do Teplic - Šanova, kde působil 5 let až do mobilizace v září 1938. V té době vyhověla Diecézní rada žádosti čerčanské Rady starších a br. farář Hradec se vrátil zpět do naší obce.
Rada starších obstarala pro svého faráře místnost pro farní úřad a byt nejprve u br. Nováka a později ve vile čp. 46. Začala mravenčí práce na zlepšení postavení církve v obci. Bylo třeba upevnit váznoucí organizaci, čelit těžkostem okupační doby, pomáhat potřebným. Bohoslužby se v Čerčanech konaly pravidelně každou neděli; v Pyšelích 2x za měsíc, v Poříčí 1x za měsíc, na Křiváčku 1x za měsíc. Večery mládeže probíhaly 1x za 14 dní, právě tak jako nedělní škola pod vedením s. Jarmily Švecové. Sestra Terezie Polášková nacvičila s místní mládeží divadelní hru "Muzikanti z české vesnice," se kterou vystoupili i v Benešově. Za výtěžek z představení byly zakoupeny dárky na mikulášskou besídku pro děti v Čerčanech a v Pyšelích.
8.leden 1939 - to bylo pro místní sbor velmi významné datum: na mimořádné valné hromadě byl totiž schválen návrh a plány na výstavbu vlastního kostela v Čerčanech - Husova sboru. Předsedou stavebního výboru byl zvolen br. Jan Vilímek.
Ještě 12. března 1939 odpoledne se v sále U Šnajberků konala "Akademie" na oslavu 89. narozenin T. G. Masaryka s krásným programem (recitace, hudba, zpěv, projevy), ale již 15. března nastala okupace republiky a byl zřízen Protektorát Čechy a Morava. Pochopitelně měla tato tragická událost vliv i na chod církve. Dočasně byly zastaveny jak bohoslužby, tak i výuka náboženství - škola byla totiž na čas obsazena německým vojskem. Ukázalo se, že tíživým událostem je nejlepší čelit prací: 21. dubna schválila Diecézní rada stavbu Husova sboru a již 11. května 1939 začalo zaměřování staveniště. Pozemek věnoval bezplatně rolník Josef Barek, člen evangelické církve. I ostatní rolníci, také členové církve, vypomohli při dovážení stavebního materiálu svými povozy. Farníci dobrovolně přistoupili na vybírání církevní daně a přispěli i do sbírky na stavbu.
6.srpna 1939 se konala slavnost položení dvou základních kamenů: jeden věnovala Městská rada v Táboře - byl z Kozího Hrádku, kde kázal Mistr Jan Hus, druhý pocházel ze Sionu. Stavbu prováděla firma Bellada z Prahy, vedení měl Ing. Truksa. V pamětní knize církve československé můžeme číst tento zápis: "Stavba pokračuje pak za vedení Fy. Bellada z Prahy rychlým tempem. Obětavě spolupracují někteří členové Rady starších, stavebního výboru i náboženské obce. Zdi rostou do výše, krásná stavba jako mohutný hrad se vztyčuje nad krajem. Nejmohutnější a smělá stavba železobetonového stropu se končí, lešení se boří, nářadí se odváží, stavba se zajišťuje před zimou, dělníci se rozcházejí... Nastává klid. První etapa práce je skončena."
Výnosem ministerstva školství a národní osvěty v Praze č.j.310/40 ze dne 22.4.1940 byl změněn název církve československé na znění "Církev českomoravská."
V těžké době okupace se věřící semkli kolem své církve - byla jim útěchou. Na bohoslužbách se scházelo velké množství lidí. Jednota mládeže začala dokonce vydávat desetistránkový měsíčník "Zprávy pro členy doma i v Říši." Mnoho mladých bylo v té době povoláno na práce do Německa.
S obrovskou radostí byly přivítány květnové události v r. 1945. Bratr farář Antonín Hradec, který se zúčastnil i odbojové činnosti v obci, byl zvolen prvním předsedou revolučního národního výboru. Převzal tak do svých rukou správu obce i četnické stanice. Protože církev měla dobře organizovanou mládež, mohli se mladí velmi rychle zapojit do potřebných aktivit (strážní, spojovací, sanitní služby). Farář Antonín Hradec se kromě veřejné práce zodpovědně věnoval i službě církevní. Jenom výuku náboženství ve škole přenechal sestře Věře Švecové.
5.července 1945 se konaly na vrchu "Vepří" u Přestavlk velkolepé oslavy Mistra Jana Husa, kterých se zúčastnilo kolem tisíce věřících.
V roce 1946 odešel br. farář Hradec do nové farnosti v Roudnici nad Labem. Na jeho místo přišel br. Antonín Samec, dosavadní katecheta v Benešově, a byl ustanoven farářem v Čerčanech. Činnost farního úřadu byla i za jeho působení velmi obsáhlá. Kromě běžných povinností vyučoval náboženství ve školách v Čerčanech, v Pyšelích, v Poříčí nad Sázavou, v Týnci nad Sázavou, v Přestavlkách, ve Vranově a na Křiváčku. Mimo to byl členem osvětové rady v obci a založil i pěvecký kroužek, který vystupoval při společenských akcích. Za jeho působení byl také obnoven stavební výbor (předseda Jan Šmejkal, pokladník Jan Vilímek) a začala se pomalu za vydatné pomoci farníků a mládeže znovu rozbíhat práce na výstavbě kostela.
V květnu r. 1948 se konal v Čerčanech slib věrnosti církvi - slavné biřmování. Chorálem "Kdož jste boží bojovníci" přivítali občané světícího biskupa ThDr. Miroslava Nováka. Obcí prošel až k nehotové stavbě sboru obrovský průvod a tam se konala bohoslužba, po které byl vykonán "slib věrnosti." Ke slibu přistoupilo 80 bratří a sester - dívky v bílém nebo v krojích, chlapci v tmavých oblecích. Byla to krásná slavnost.
V následujícím roce se náboženská obec přes finanční potíže rozhodla zakoupit v Týnci nad Sázavou za 20.000 korun starobylou rotundu a upravit ji na kapli ke konání bohoslužeb. Do výbavy pořídila i harmonium za dalších 7000 Kč. Stavba sboru v Čerčanech se opět pro chybějící stavební povolení k dostavbě zastavila (po kolikáté už?). Svépomocí se dělaly pouze vnitřní práce na farním bytě, kanceláři a zasedací místnosti.
Oslavy 30. výročí založení CČS proběhly i v Čerčanech (1920 - 1950). V naší obci se konala slavnostní mše za účasti biskupa ThDr. Miroslava Nováka a mezi hosty bylo mnoho kněží z okolních farností i zástupce ONV p. insp. Příborský. Místní Jednota mládeže připravila kulturní program, ve kterém zazpívala s. Zdeňka Vilímková za doprovodu br. Františka Moravce, br. Vojtíšek nacvičil s mladými recitace básní a br. Samec čtyřhlasé sbory. Pro 1649 farníků, kteří byli v roce 1950 evidováni v čerčanské farní obci, to byla opravdu důstojná oslava.
Uplynuly dva roky. Z obce odešel br. Antonín Samec a jeho místo zaujal br. kazatel Karel Škop. Náboženský život plynul dál, ale největší úsilí farníků i stavebního výboru se soustředilo na dokončení stavby Husova sboru. Kostel dostal vnitřní i vnější omítky, ke vchodu vedly nově postavené široké schody, upraven byl i velký kůr. Nic už nebránilo tomu, aby byl Husův sbor po třinácti létech usilovné práce v neděli 20. července 1952 slavnostně otevřen a předán všem farníkům do užívání.
Od místní školy, kde se až dosud sloužily bohoslužby, vyšel průvod, vedený 25 duchovními a kazateli. V jejich čele šel br. Karel Rataj, zástupce pražského biskupa. Za nimi se za státní vlajkou a 30 prapory zúčastněných církevních obcí seřadilo asi 2000 věřících. Důstojně prošli obcí až k Husovu sboru, který na vyvýšeném místě vévodil širokému okolí. Předseda Rady starších br. Frant. Moravec uvítal všechny přítomné a pozdravil je i předseda MNV J. Hejl. Bratr Jan Šmejkal vylíčil historii stavby budovy, na níž věřící odpracovali tisíce brigádnických hodin a většinu peněz na stavbu získali při dobrovolných sbírkách. Místopředseda Ústřední rady církve čes. tlumočil pozdrav biskupa ThDr. Františka Kováře a poděkoval všem čerčanským bratřím a sestrám za vybudování sboru, a lidové správě a Státnímu úřadu pro věci církevní za pomoc a podporu, věnovanou této stavbě.
Potom bratr J. Šmejkal předal zástupci biskupa klíče a požádal ho, aby se ujal slavnostního otevření. Z nitra kostela se linula hudba skladatele J. Píchy, který na varhany doprovázel slavnostní bohoslužbu. Bratr Karel Rataj pak slavnostní mši uzavřel slovy: "Přejeme čerčanským bratřím a sestrám, aby jimi zbudovaný Husův sbor byl studnicí živé vody, kterou by se věřící občerstvovali v duchu Ježíše Krista."
Od té doby slouží Husův sbor věřícím náboženské obce a je také místem setkávání všech křesťanských církví nejen z České republiky, ale i ze zahraničí.
Nina Musilová
Prameny: Pamětní kniha Náboženské obce církve československé v Čerčanech,
osobní vzpomínky paní Vlasty Herzové a paní Květoslavy Fleishansové.

Obětní kámen u Husova sboru v Čerčanech

12. června 2006 v 19:12 | Denisa |  Historie
Zápis v pamětní knize náboženské obce církve československé k historii obětního kamene, uloženého v roce 1941 u Husova sboru v Čerčanech.
Dnešní obec Poříčí nad Sázavou povstala ze dvou vesnic. Dole u řeky bývaly Balkovice, ale jméno to je dnes zcela zapomenuto. Nahoře na malém vršku, tam kde je dnes železniční stanice, bývalo vlastní Poříčí.
Kostel sv. Petra, ležící na výšině nad silnicí, býval farním kostelem této původní obce Poříčí. Je to jeden z nejstarších kostelů v Čechách, jeho původ je odhadován do 11. století. Jeho zachovalá románská výstavnost, jeho vysoká věž s 32 úzkými, jen tenkými sloupky od sebe oddělenými okénky, potom ty hrubé pilíře, které podpírají hřbitovní zeď se strany silnice, vzbudí naráz značný zájem. Přitom maně vzpomenete, kolik válečných bouří překonal tento prostý kostelní památník.
Kostel ten byl - jak výše uvedeno - původně farním kostelem katolickým. Od doby husitské, tudíž od 15. století , sloužil tento chrám tak jako přemnoho jiných církevním potřebám osadníků, přijímajících podobojí. V té době umístěn buď v kostele nebo před kostelem obětní kámen, v nadpisu uvedený. Dle zachovaných zápisů stával až do roku 1677 na vrcholku štítu kostela podle jedněch kamenný kalich, podle jiných kohout, neklamné to znamení utrakvistů. Když v době pobělohorské v pol. 17. století nastalo se strany Habsburků pronásledování vyznavačů církve podobojí, tu byl i kostel poříčský vrácen ritu katolickému, a tu také utrakvistický obětní kámen ze svého místa odstraněn byl a pohozen v ústraní někde na hřbitově, kde ležel v zapomenutí.
V roce 1899 koupil pražský mlynář, císařský rada Ing. František Vávra v Čerčanech mlýn tzv. Spálený, a tu při svém občasném pobytu v Čerčanech navštěvoval rád i Poříčí, zajímal se o jeho pamětihodnosti. Přitom projevil zájem o zmíněný kámen a seznav jeho původní určení a historický význam, dal kámen se svolením tehdejšího faráře P. Beneše dopraviti na dvůr svého mlýna v Čerčanech a umístil ho co stůl vedle vchodu do obytné budovy.
Při přestavbě mlýna nástupcem pana Františka Vávry, jeho synem Otakarem Vávrou, byl kámen přemístěn na špičku (proti vodě) mlýnského ostrova pod mohutný dub, kde sloužil jako stůl. Mlýn i s ostrovem přešel do majetku společnosti Kooperativa - Agrasol v Praze. Upozornil jsem loňského roku váženou Radu starších církve českomoravské v Čerčanech na pamětihodnost a historický význam zmíněného obětního kamene a navrhl, aby vážená Rada vyžádala si kámen darem od nynějšího majitele a vhodně kámen umístila
Jest mi milým vědomím, že se to podařilo tento můj návrh realizovati, a že tomuto starobylému obětnímu kamenu - historicky cenné církevní památce - dostalo se konečně po době více jak 250 let důstojného umístění pro příští generace, u nového monumentálního Husova sboru v Čerčanech.
Psáno v Praze, v prosinci 1941.
Dr. Karel Hladík
(P.S. : Dr. Karel Hladík byl členem Okrašlovacího spolku v Čerčanech.)

Bohoslužba

9. června 2006 v 18:33 | Denisa |  nástěnka
CČSH ČerčanyHusův sbor,čp. 280, 257 22 Čerčany , tel.:317 776 078 email: fara.cercany@emali.cz
Nedělní bohoslužby se konají vždy od 10:00 hod.

Ekumenická bohoslužba a den dětí 4.6

9. června 2006 v 18:25 | Denisa |  nástěnka
Ekumenická bohoslužba a Den dětí 4.6. 2006 v Čerčanech
Letnice pro nás znamenají především svátek jednoty celé církve v Duchu svatém bez rozdílu denominací. Ta sice není zatím možná oficiálně, v cestě k ní stojí bariéra rozdílných tradic, řada historických chyb, zbytečných zranění a předsudků, ale můžeme se o ni snažit právě skrze osobní vztahy k bratrům a sestrám z jiných církví. Právě Duch svatý nám dává sílu nacházet nové cesty a sám nové možnosti otevírá skrze své dary, které můžeme, napříč církvemi, sdílet. Za sbor CČSH v Čerčanech jsem vděčný, že jsme mohli přivítat sourozence z Římskokatolické farnosti v Poříčí, evangelické bratry a sestry ze Soběhrd i milé hosty z Křesťanského společenství. Určitě je to začátkem nových krásných věcí.
- kazatel Petr
Díky:
a) Denisce, Lence S., Míše a její milé setře, Honzovi, Vojtovi, Helče, Katce a všem ostatním, co pomáhali s dětským programem
b) hudební skupince z Poříčí
c) paní Tywoniakové a Dvořákové, které nám zařídily tisk pozvánek a plakátků
d) Daniele za to, že obětavě smažila palačinky a grilovala
e) Evě za zapékané těstoviny, saláty, králíka a další pochutiny
f) všem, co přišli a byli spokojení
g) těm, co sice nepřišli, ale mysleli na nás v dobrém
Ještě jednou díky!!!

4.6. 2006

5. června 2006 v 20:40 | Denisa
V neděli 4.6 se konala Ekumenická Bohoslužba v kostele CČSH v Čerčanech, Dětský den, a grilování. To jsme ale aktivní co :O)) Fotky pro přibližnou představu jsou v galerii. Špatná kvalita, a jsou přeházené, ale očíslované :o)